Madagaskar: Den 5 Antsirabe

Antsirabe bylo založeno jako město v 19. století norskými misionáři, kteří sem přišli kvůli léčivým účinkům místních termálních pramenů. Jeho název v malgaštině znamená místo, kde je hodně soli.  Konference se konala v hotelu Des Thermes, ve kterém jsme také byli ubytovaní. Hotel kdysi sloužil jako termální lázně, nádherná koloniální architektura však chátrá, stejně jako téměř vše, co tu kdysi Francouzi vybudovali. Na první pohled budova vypadá majestátně a na místní poměry je to skvělá volba, ale pro Evropana je velmi skromně zařízený a řekněme původní. 

Hotel obklopuje krásná zahrada, kde bydlí chameleoni a tropičtí ptáci, kteří nám svým zpěvem dávali dobrou noc a ráno vítali nový den. V záhonech byly naaranžovány minerály.

Růženíny a amazonity

V době francouzské kolonizace tu Francouzi postavili nemocnice, kostely, školy a široké bulváry, právě z této éry pochází výrazná koloniální architektura, která ve městě doslova dožívá. Bohužel jen málo budov se udržuje, opravuje nebo renovuje, vše se užívá do té doby, dokud to prostě nespadne. Na druhou stravu se někde i staví nové budovy, snad každý návštěvník konference si fotil bizarní systém lešení.😃

Stravování jsme měli zajištěno v několika pěkných restauracích, ve většině jsme ale jedli pořád to samé. Každý den jsme si mohli k snídani vybrat míchaná vejce nebo vaječnou omeletu nebo sázená vejce. A vždy to bylo připraveno minimálně ze tří vajec, omeleta i ze čtyř. Tolik vajec jsem za týden asi nikdy nesnědla, snad to můj cholesterol unesl.😃 Na oběd i na večeři byly vždy 3 chody: hustá polévka z mrkve, dýně a brambor nebo batátů, hlavní jídlo zebu na milion způsobů (zebu špízy, zebu guláš, zebu steaky, zebu jazyk) a jako dezert banány v agávovém sirupu. Zebu guláš nebyl sice moc fotogenický, ale byl opravdu moc dobrý. 

Ovoce na Madagaskaru je famózní. Banány, které si koupíte u nás v supermarketu, jsou utržené a naskládané do krabic ještě zelené a chuťově jsou moučné. Čerstvé banány jsou krémové konzistence a chutnají úplně jinak. Byli jsme se projít na trzích, ale z hygienických důvodů jsme kupovali jen ovoce, které bylo ve slupce. Ochutnali jsme lokváty, africkou alternativu švestky, mandarinky a sladký nespecifikovaný citrus, něco mezi grepem a citrónem.

Na coffee breaku konference byla vždy v nabídce čerstvá ovocná šťáva, nejexotičtější pro nás byl brčálově zelený džus, jehož příchuť byla ale velmi typická a rozpoznatelná, byla to petržeová nať! 😯 Krom toho byly na výběr také šťávy z papaye, banánů, ananasu, corosolu (kiwana) nebo pokpoku, u nás toto ovoce známe jako mochyni či physalis.

Protože na Madagaskaru je velký problém s elektřinou, v samoobsluze si nekoupíte pytlík s mraženou zeleninou. Zelenina se porcuje přímo na trhu, do kuchyně jde vše čerstvé.

I když to tak nevypadalo, i v místní masně bez chlazení bylo vše čerstvé.😃 Ale to je jen pro ty odvážné.

Z trhu jsme se nechali odvézt do hotelu rikšou. Mladí pousse-pousse kluci mají vozítka buď s kolem nebo prostě táhnou rikšu pěšky či poklusem. Ve městě je to jediný způsob, jak se rychle někam přemístit, hromadná doprava funguje jen omezeně. Jízda to byla zážitková, i když mi přišlo, že využívám otrocké práce. 😟 Ale když si chcete nějakého borce najmout na jízdu, najednou je jich kolem vás aspoň 10 dalších a soutěží o vaši přízeň, je to pro ně zdroj obživy. 

Popravdě bych se neodvážila na Madagaskaru řídit. Právě kvůli všudypřítomným rikšám panuje v ulicích doslova chaos, dopravní značky téměř neexistují, ale na rušné křižovatce řídí dopravu policista. 😃 

Město je plné nejrůznějších prodejců vanilky, koření nebo triček. Jakmile uvidí bledou tvář, hned ji berou útokem. 😃 Je to nadsázka, může to sice být trochu otravné, ale na druhou stranu jsou Malgaši velmi přátelští a ceny na ulici jsou mnohem lepší než v obchodě. Všichni jsme si nakoupili doživotní zásoby vanilky. 😃 V obchodech ale na naše poměry nakoupíte také velmi levně. Pobavila nás cena alkoholu, musela jsem si vyfotit vodku v přepočtu na koruny za necelých 38 Kč.😃

Malgaši ale pijí hlavně jejich rum. V restauracích byly v nabídce různé typy rumů s ovocem, i na našich field tripech se rozléval nějaký ochucený rum. 

Česká výprava měla ovšem železné zásoby slivovice, osvědčeného léku na cestovatelský průjem. 😁 Také po české návštěvě rapidně vzrostla spotřeba místního piva, které se prodává v 0,7L.

Měnou na Madagaskaru jsou ariary. Jedna koruna je 200 ariary a když si vyměníte pár set euro, dostanete miliony! Všude pak s sebou taháte hrozný balík peněz, které tam pak musíte i utratit, protože u nás se to nazpět vyměnit nedá. U šutrologů s povolením vývozu minerálů ale není problém prachy přímo rozfofrovat! 

V Antsirabe je několik oficiálních trhů s minerály, kam jsme chodili jak mlsní psi. Chlapi kupovali různé šutrologické speciality, já jsem koukala po něčem, co by se mi líbilo do e-shopu. Na trhu jsem ale koupila jen jeden turmalínový plátek melouňáku, beryly akvamaríny a spodumen hiddenit. Zbytek kamenů mám přímo z lokalit v terénu. na trhu byl jeden naprosto úchvatný krystal barevného turmalínu, vážil kolem 5 kg a vyšel na naše na nějakých 300 000 Kč.

Všudypřítomná klasika byly melounové turmalíny nařezané na plátky,

nebo části krystalů, které při prosvícení byly prostě dokonalé!

Kostely, které tu dnes stojí, byly postaveny především Francouzy, ale aktivně je využívají místní Malgaši, 85 % místního obyvatelstva jsou křesťané. V Antsirabe je krásná katedrála Panny Marie z La Saleta, která na první pohled zaujme modrými klenbami a úžasnými vitrážemi. 

V chudších oblastech a na vesnicích kostely vzaly za své. Ve vesnici Antanetinilapa byl rozestavěný nebo už polorozpadlý veliký kostel, jen část primitivní střechy kryla jednoduché lavice a skromný oltář. 

Hned u kostela byla škola a když jsme čekali na zbytek výpravy, shromáždilo se kolem nás víc než sto místních dětí. Vzdělání na venkově je velmi problematické, chybí učitelé, většinou vyučuje kněz. V každé vesnici škola není a tak děti docházejí do školy velmi daleko. A ne kadžé dítě si může dovolit chodit do školy, i malé děti mají povinnosti. Starají se o sourozence, pasou zebu kravičky nebo jinak pomáhají, třeba tlučou obilí na mouku. 

V dalším dílu madagaskarského dobrodružství se na život na vesnici podíváme detailněji.

Mora mora, Eva ♥