Madagaskar: Den 3 Tsarafasa a Ampatsikahitra

Na konferenční field tripy se vždycky moc těším, a že ty madagaskarské budou velkou výzvou, jsem očekávala a půl roku dopředu jsem se na to i fyzicky připravovala. Na cestování otevřeným truckem po tamních cestách se ovšem připravit nelze. 😃Na Madagaskaru totiž téměř neexistují silnice. Ve městech a v bohatších vesnicích silnice obvykle je, ale jakmile vyjedete z města ven, z cesty je ruina. Cesty kdysi postavili kolonizátoři, ale po malažské socialistické revoluci nikdy nikdo nic neopravil. I tohle torzo silnice se po chvíli ztratí a pokračovat se musí po prašné cestě, která se po čase zužuje, takže nakonec musíte pěšky. Jízda na korbě náklaďáku byla fakt divočina, občas jsme lítali ze strany na stranu, občas jsme se modlili, abychom se nezřítili někam do údolí. Na každé výpravě nás doprovázeli ozbrojení vojáci. 

První den nás čekalo kolečko po pegmatitových lokalitách Sahatana Valley. První zastávkou byla Tsarafara Sud. Každý oblastní název má nějaký konkrétní význam, např. Tsarafara znamená šťastný konec. Starý důl, u kterého jsme se docela dost zdrželi, neboť se dolů chodilo po malých skupinkách, byl jen kousek nad vesnicí Antanetinilapa. V podstatě se tam nic extra najít už nedalo, jen jsme paběrkovali na haldách. přivezla jsem pár skorylů a granátů. Lokalita Tsarafara je ovšem známá jako naleziště velkých polychromních turmalínů elbaitů, které se zde těžily v 80.-90. letech. Celá oblast je protkána mnoha velmi dlouhými a nebezpečnými tunely a proto se v té době přejmenovala na Ankadilava, což znamená místo u dlouhých zákopů.

Další zastávkou byla Ampatsikahitra, snad jediný místní název, který je toponymem (jedná se o název místa, nikoliv slovo, které lze přeložit). Naši chlapi tuhle lokalitu navštívili již v roce 2023, prý tam tehdy byla vesnička, kde je místní přivítali a nakrmili. Bohužel lokalita byla také již vytěžená, vesnice zanikla a lidé odešli. Na lokalitě jsem nasbírala pár pěkných amazonitů. Bylo jich tam fakt hodně, protože hlavními hledanými minerály byly beryly, spodumeny kunzity, černé skoryly i barevné turmalíny liddicoatity a zonálně vícebarevné elbaity, zatímco amazonitové bloky byly pro těžbu nezajímavé. 

Odsud se pokračovalo po hřebeni na další dvě lokality, ale muselo se jít velmi svižným krokem, aby se kolečko stihlo do tmy. Na Madagaskaru se velmi rychle stmívá, je to dáno polohou na 20. rovnoběžce jižní šířky. Jak Slunce zapadne, za chviličku je tma. A protože je na jižní polokouli v červenci zima, stmívá se kolem 18h. Ten den jsem s sebou neměla v batohu čelovku, proto jsem se rozhodla se vrátit do vesnice, kde jsme počkali na ty odvážné, kteří se rozhodli pro běh po hřebeni. 😃 Místní nám udělali představení v kostele, což bylo nesmírně milé. Ale o kultuře a životě Malgašů ve městě a na venkově napíšu v samostatných článcích. Následující den potom pokračoval field trip na další destinaci Sahatany Valley, na Sahanananu.

Zdař bůh, Eva ♥⚒